Ropucho, já s dětmi také chodila ven dvakrát denně, ale pamatuji si, že jsem vařila. Dokonce oběd byl vždy polévka a druhý chod. Jako svíčkovou nebo ptáčky ne, ale normální jídlo. Neměla jsem teda hyperaktivní děti, hrály si většinou vedle v obýváku, kde jsme schválně neměli nic, čím by si mohli ublížit. Když byly malé a musela jsem dělat něco, u čeho jsem nemohla na ně jedním okem občas kouknout, musely tu chvíli být v ohrádce. Dcera tam bývalá ráda, syn tam řval. A já tedy nejsem typ, který si nějak moc umí hrát s dětmi, takže jsem s nimi chvilku stavěla kostky nebo chevu, kterou jsme měli místo lega, hodně jsem jim četla, ale občas jsem je i posadila před televizi nebo jsem jim pustila pohádku u desky. U toho jsem zvládla udělat všechny nutné domácí práce. Je ale fakt, že jsme měli doma takový ten provozní binec a nebylo to stoprocentní. Někdy mi pomohla maminka, vyžehlila nebo něco zašila, umyla mi podlahu a tak. Naši chodili dvakrát v týdnu odpoledne s dětmi na procházku, takže jsem si v tu dobu mohla zajít do obchodu nebo do knihovny a ještě si zdřímnout. Neumím si představit, že bych musela domácí práce odkládat až na večer, já jsem vždy byla večer už nepoužitelná. A ani si neumím představit se celý den věnovat jen dětem, z toho bych asi zešílela.