Beat, já jsem měla taky hodné děti, ale holt nespaly tak, jak bych to potřebovala. Syn usínala brzy, už kolem sedmé, zato vstával před čtvrtou ráno a dcera usnula až kolem desáté, ale spala třeba do osmi. Mezitím se ale budili i v noci, syn až do osmi let neustále chodil v noci do naší postele a že spánku strašně kopal, takže já trpěla dlouhodobou spánkovou deprivací. Byla jsem kvůli tomu opravdu hodně unavená. A taky jsem nebyla zvyklá pořád pracovat a s dětmi byl člověk v zápřahu neustále, nešlo si oddychnout ani na tom WC. Byla jsem celou mateřskou prostě totálně vyčerpaná. A nepomohlo mi ani hlídání dětí rodiči, protože to bylo pro mě málo. Když jsem pak chodila do práce, bylo to taky vyčerpávající, ráno vypravit děti do školky - syn chodil do logopedické, museli jsme tam jet několik zastávek tramvají, potom honem do práce, abych to vše štíhlá do osmi, v práci jsem se sice nemusela starat o děti, což bylo osvobozující, ale taky jsem tam musela bohužel pracovat s pak zase běžet do školek, na hřiště, svačinku, rychle něco udělat doma, koupání, večeře, uspávání dětí a omdlení do postele. Mezitím neustálé dětské nemoci, řešit lékaře, práci, hlídání, nemělo to konce. Když už bylo dětem kolem 12 a už by mělo být všechno lepší a klidnější, tak jsem onemocněla depresí. A po zotavení rozvod. Teď jsem konečně v klidu a svobodná, neumím si představit starat se celodenně o vnouče. To už bych nebyla schopná. Pohlídat pár hodin jednou týdně jo, ale víc ani náhodou. A bude to čím dál horší, čím budu starší. Kdyby se syn rozhodl mít dítě třeba Za 5 let, tak už možná nebudu schopna ani toho.