Co se vnoučat týče, až na naprosté výjimky (narození nového sourozence a odjezd do porodnice) hlídat nemusím, ale chci. Děti jsou většinově pohodové. Jediné pravidlo, které "posílám" i mezi děti táborové či jakékoli jiné je, že je třeba se chovat tak, abys neublížil sobě ani nikomu (ničemu) jinému a to fyzicky ani psychicky. Samozřejmě předáváno v jim dostupné podobě. Mě spousta věcí, které se "musí" dělat s dětmi baví - ráda stavím lego, miluju pohádky a ráda čtu cokoli nahlas, baví mne chodit po venku a vymýšlet kraviny, ráda vařím a peču a píďata mi u toho nevadí. Navíc třeba jet do Legolandu, science centra nebo ZOO je větší sranda a malými dobrodruhy, jejich pohled na svět mne strašně nabíjí. Od manžela se snažím je většinově distancovat, na rozdíl ode mne je z nich unavený, takže to tak nějak vyvažujeme. Už jsem velká holka a umím odolat "babí, můžeme tu zůstat na víkend" pokud jsem unavená, máme jiný program. Děti jsou aktuálně 6,5, dvakrát tři roky a 10 měsíců, déledobě hlídám 3 nejstarší, jeden tříleťák zatím max přes den, na noc je maminčin.