No, neposlouchat.
Slýchám to, no. A Když se toho sejde občas víc, se tím nechám ovlivnit a řeknu nebo udělám nebo naopak neudělám něco, v návalu toho, že mi jsou poskytovány "praktické" rady, jak je to třeba urgentně řešit.
A pak to většinou nedopadne vůbec dobře ( a to je velkej eufemismus)a když se to celý konečně zklidní, uvědomím si, že celá ta záležitost mně vlastně nijak zvlášť nevadila, nebyl důvod k řešení a vlastně jsem i věděla, že to žádnej výsledek nepřinese respektive, přinese to jen negativa a to pro víc lidí.
Vysvětluju to složitě, konkrétně nemůžu, ale za celý ty roky bych prostě už měla vědět, že pohoda, klid, nadhled a neohlížen se na to, že jiní mají holt všechny okolo perfektní a fungující,přitom se jim zdaleka nevěnovali a nevěnujou tolik jako já...( No a nakonec jestli není chyba právě v tomhle?-se dozvím...Není...)
Nezvednout telefon, když se to nehodí a je to po stopadesátý za den?
Jo, není to normální.Jo, jiní, ti schopnější, by to prostě nedělali.
Dělám to. Protože jednou by se mi to mohlo sakra vymstít, to nezvednutí.Tak to prostě je.