Babi já vím, že jsem v některých věcech zrychlená ale zas ve spoustě věcí jsem chaotik, dřív jsem byla nešťastná, že až na výjimky u nás fakt není doma naklizeno, mám problém s neschopností odhadnout čas a až po padesátce jsem přestala stabilně chodit pozdě. našeho pedantského syna a mého muže vytáčela a vytáčí do bezvědomí moje schopnost v okamžiku změnit názor (směr cesty, nákup, organizaci dne) když se změní (pro mne) vstupní podmínky. Takže já bych určitě neřekla, že jsem nadstandard, já jsem nestandard, jsou pro mne důležité celoživotně úplně jiné věci, než by podle nějakých "standardů" měly být. V nějakém okamžiku jsem zjistila, že vlastnost našeho syna dělat jen co ho baví a co chce (a zbytek minimalizovat nebo postupně odbourat) je strašně úlevná a že stojí za to využít skutečnosti, že žiju v místě a čase, který mi to umožňuje. A hodně věcí dělám proto, že mne spousta věcí baví a život je strašně krátkej.