Ropucho, "Trýzní mě snaha vměstnat nereálné množství aktivit do nereálných časových úseků a následná chaotická improvizace." no na tomhle je zajímavé, že ty lidi relativně normálně žijou, ačkoli na první pohled je zřejmé, že se tak existovat nedá.

Mám štěstí na přítelkyni, která mě pár let doháněla k šílenství jednak (několikahodinovými) pozdními příchody, a pak navrch vysvětlováním, jak „se jí to stalo“ !ONO SE! - mně bylo jasné hned u druhé věty, že to jinak dopadnout nemohlo. Postupně jsem se to naučila brát jako její hendikep, nikoli schválnost nebo nedostatek respektu k mému času apod... Ona se časem drobet zlepšila, protože je učitelka plus vede několik dramatických souborů, takže nakonec tu včasnost nějak zvládnout musela. Ale v době její MD-RD to bylo fakt extrémní.

A je to přesně o tom, že inteligentní osoba znalá sčítání, vědoma si toho, že tohle trvá pár minut a tamto také a i dalších šest drobností, co chce udělat, trvá vždycky pár... nedokáže akceptovat, že součet osmi "pár" bude zaručeně víc, než deset minut, které má do odjezdu.