Dámy včera jsem stihla dočíst, ale abych nepřišla pozdě, tak už ne odpovědět, jsou u nás kamarádi, řešili jsme rodinné a jiné historky a já nad tématem práce s časem od včera přemýšlím. Zazněla tu spousta pravdivých a správných připomínek, za mne ještě doplním:
- necituji ale "raději počkám, čas strávený čekáním není problém" nebo tak nějak to zaznělo je pro mne právě největší peklo a zároveň cesta, jak pozdní příchody zminimalizovat. Nejsem ochotná obětovat 4 x půl hodiny denně, abych byla někde včas, zbláznila bych se. Pokud ale mám schůzku někde, kde si můžu půl hodiny sednout a ťukat do počítače, psát do notesu nebo štrikovat, je to pro mne akceptovatelné a opravdu se podstatně snížily mé pozdní příchody. Jako čas trávený jen přemýšlením to určitě nefunguje, jednak toho mám dost při jízdě autem a druhak na to, abych uměla svou hlavu "vypnout" potřebuju jiné prostředí, než upovídanou sekretářku, bezďáky na zastávce nebo chodbu, kde furt někdo zdraví.
- úcta k času druhých - to je důvod, proč s časovou slepotou bojuju, nejvíc mne štve, že jsem s časem bojovala v době, kdy byly děti malé a naše dojezdy do školy na poslední chvíli je vozila do ústavů a kroužků. S výjimkou fakt průšvihů (jako že jsem si vyrobila dvě akce 150 km od sebe na stejný čas) nechodím pozdě pokud schůzku vedu nebo je 1 na 1. Pokud jsem součástí davu na přednášce, většinou jsem přišla o vítací řeči.
- momentálně jsem si posunula priority a dost věcí změnila, primárně pracuju z domu, takže lidi chodí za mnou, on-line se dá připojit z telefonu odkudkoli a když chodím někam do kanclu, chodím třeba na sedm a napůl osmou si domluvím prvního klienta - to většinou klapne. Věci typu doprava, kultura zpravidla hlídá manžel, na rehabky si vezmu knížku a první jde manžel (takže dorazíme na čas)..
- opravdu s časem bojuju a neznamená to, že by mi nezáleželo na ostatních, spoustu věcí dokážu eliminovat ale z okamžiku, kdy MM volá, kde jsem, já (po pravdě) řeknu, že stojím ve dveřích s klíči v zámku, tj. dle reálného očekávání bych měla být za 10 minut doma, MM (protože mne zná) počítá s půl hodinou a já dorazím za třičtvrtě a FAKT nechápu, kam mi ten čas cestou zmizel (než jsem zamkla 3 zámky po cestě dolů, vzpomněla jsem si, že by bylo praktičtější vzít s sebou ještě jeden dokument, když vylezu nahoru, zazvoní telefon s něčím na 30 vteřin, po cestě se rozbliká přejezd a potkám popeláře za kterýma jedu 2 km....)