Blanče, ty jsi úplně jak moje přítelkyně s tím "kam se ten čas poděl"

To právě začíná u té „druhé věty“: "vzpomněla jsem si, že by bylo praktičtější vzít s sebou ještě jeden dokument", kdy už je jasné, že to (nejspíš) neklapne. Přičemž tedy k eliminaci vracení stačí si včas rozmyslet předem, co je dobré vzít, a mít to již v tašce. Jak se člověk pro něco vrátí, je velká pravděpodobnost, že to nebude zdržení jen o dvě minuty.
1) dokument hledám v rozmezí minuty až libovolnou dobu dokud to nevzdám (což může být dlouho, když už jsem se pro to vrátila…)
2) dojdu si na záchod
3) natočím si sklenici vody
4) dosypu kočce granule
5) vyřídím příchozí telefon, přičemž jak držím mobil, otevřu došlé zprávy (jsou od dětí!)
6) ze zpráv vyplyne něco, co ještě „rychle“ zařizuji před odchodem
7) atd atd
8) při čemkoli z předešlého může dojít k dalším zdržením typu „došly granule, načnu nový pytel – rozsype se při otvírání…“

A dál pokud cesta trvá 10 minut, neznamená to, že sejít schody, pozamykat, nastoupit do auta (tašku a svršek do zavazadlového prostoru), zkontrolovat zrcátka, vyjet, zavřít bránu, dojet na místo… trvá 10 minut, i když je cesta úplně hladce průjezdná.
Já si moc velké časové rezervy nedělám, protože se mi taky nechce čekat „na chodbě kde všichni zdraví“ a už vůbec ne na zastávce MHD, ovšem tímhle započtením všeho to obvykle klapne celkem dobře.

Plánovaně dlouho čekám na blízké, u nichž vím, že „na čas“ je pro ně stres, to ale opravdu sedím v příjemné kavárně nebo doma.