" už jen to vědomí, že k tomu potřebuju nějaký papír a že to není samozřejmost, mi působilo vyloženě fyzickou bolest a pocit neustálého tlaku... pevně doufám, že už nic podobného nezažiju..."

Rose, ten pocit byl strašný.
Mně lockdowny z praktického hlediska nijak zásadně nevadily, zavřené obchody atd. se daly oželet, mrzuté byly tehdy snad jen Velikonoce.
Jinak jsme prostě trávili čas v přírodě se psem, takové nečekané prázdniny to byly.
Ovšem omezení pohybu přes hranice okresů mě úplně vzalo, vrátil se mi pocit železné opony, kdy jsme byli zadrátovaní v hranicích ČR (ČSSR) a nesměli ven. Každý den jsme najust jeli za tu hranici, hledali jsme zapadlé cestičky, každý den jsem se potřebovala ujistit, že nezůstanu v kleci a pojedu si svobodně, kam mě napadne. Jen pro ten princip svobody. A dodnes s hrůzou vzpomínáme na místa, kde tehdy stály policejní hlídky, normálně uvnitř svobodné země, bylo to úplně surreálné. Fuj.