V menopauze jsem nepřibrala a ne, nedalo to velké úsilí. Proč ? Protože i po padesátce žiju tak, jak jsem se naučila, že mi funguje. To prostě po padesátce vím a umím. Takže jím stejně, což znamená zdravě nezdravě - jím všechno a v množství přiměřeném tak, že po tom netloustnu a že nemám hlad. Pravidelně se vážím (1x týdně) a když přiberu kilo, dvě, uberu v jídle a zase kilo, dvě zhubnu (klasicky vánoce, dovolená).
Je to prostě o vůli a o tom, že už rozumím svému tělu a jsme v souladu. V minulosti jsem nepřibrala ani třeba při užívání HA (či změně), při psychických potížích, stresu apod. Sklony ke tloustnutí ale mám, ne že ne - třeba v osmnácti jsem měla 64 kilo na 160 cm, takže silná oplácanost. Ale postupně, jak šel život jsem se učila a sbírala zkušenosti, i v tloustnutí a hubnutí. Takže prostě vím, že jím víc než bych měla, že asi přiberu a včas zatáhnu za záchrannou brzdu.
Nemám teda zdravotní problémy, léky žádné neberu. Ale už dávno nesportuju, jen pracuju na zahradě, chodím do přírody. V práci převážně sedím. Necvičím, neběhám, neposiluju. Nic si nesleduju a neměřím.
Prostě žiju a dělám hlavně to, co chci. Vypěstovala jsem si vůli a i s ní umím zacházet.

Jím úplně všechno na co si vzpomenete - mouky, soli, cukry, maso, tuky, zeleniny, dorty, šneky, ústřice, hmyz, zvěřinu, mořské plody, vnitřnosti, chrupavky.... Mám jídlo ráda, jsem gurmán až gurmet, jídlo si vychutnávám, jím pomalu, stačí mi i malé množství něčeho- jen tak na chuť, nemusím nic jíst po kilech. Alkohol si taky dám, ale ne pravidelně. Jen půl sklenky bílého k dobrému jídlu a 1x měsíčně s mužem sedmičku plus dobré tučné sýry k tomu (místo večeře). Občas pivo k buřtům z ohýnku či ke kachničce.

Nemám ráda velké úsilí, mám ráda rozum, pohodu a přirozenost. Nechci si nic sledovat, s někým se srovnávat, něco plnit či si dokazovat. Stárnu si, snažím se být upravená, ale že mám špeky je mi jedno. Ty hezký postavy ať si vydře někdo jinej - třeba Beat, Knedli, Janinka a další. Já se na ně ráda kouknu a pak si dám něco dobrýho, třeba zákusek.