Janinko, když čtu, co stíháš, vzpomněla jsem si, jak jsem pro své okolí byla hyperaktivní, co všechno jsem zvládla, v klidu, pohoda, postava ještě v pohodě a bylo mi asi 38. Kolegyně v práci byly starší a taky došlo na energii a spánek a co všechno se dá zvládnout.
A tenkrát jedna z nich řekla, že do 40 se dá zvládnout všechno, tělo to vydrží a nebrání se. Ale po 40 to začne drhnout a je potřeba víc spát a mnohem víc odpočívat, neaktivně.
Ostatní starší souhlasily.
Bylo mi 40 , možná 42 a říkala jsem si, že na mě to neplatí.
A pak jsem si uvědomila možná zase o dva tři roky později, že už nemůžu celý den něco dělat, protože z toho nemám radost, když jsem tak unavená. Že potřebuju mnohem víc spát, nestačí víkend.
A pak o dalších pár let se zdravotními problémy jsem si stěžovala doktorce, že je ta únava fakt velká a že jsem byla zvyklá zvládat toho mnohem víc. A ona mi řekla, že proti únavě pomůže jedině odpočinek a že se mám naučit odpočívat.

Ano, zdravotní problémy to urychlily, ještě mi není 50, na druhou stranu ono by to stejně přišlo. U každýho jindy, ale přijde to. A že si někdo myslí, že jeho způsob je praktikovatelný pro každýho je blbost. Každý má něco jinýho za sebou a nebo jinýho prožívá, stačí aktuální problémy v práci, starosti s dětmi, rodiči, partnerem, ztráta práce, zdraví, cokoliv. A taky každý reaguje na zátěž fyzickou i psychickou jinak

Kdo ještě zvládá, ať si to užívá dokud může.