Já bych k těm "výmluvám a pravdám" dodala, že péče o zdraví a vizáž vyžaduje určité osobnostní nastavení, chce to kus sebestřednosti a sobectví (podle mě zdravého).
(Vynechám-li to minimum lidí, kteří jsou zdraví a štíhlí přirozeně, aniž by na to mysleli a cíleně se snažili.)
Řada lidí žije v přesvědčení, že X nejrůznějších aktivit je důležitější než jejich osobní životospráva. Tzv. "nemají čas", ale je otázka, proč ho nemají, proč dávají přednost jiným věcem. Musí to, musí ono... Ale musí opravdu? Z jejich pohledu ano, z jiného pohledu třeba ne, ale to je holt dané každému jinak. Někdo umí všeho nechat, dát dětem do ruky rohlík (obrazně řečeno) a jít si zacvičit, protože je to pro něj důležité, jiný by to nedopustil a místo cvičení uvaří tříchodové menu, protože to cítí jako povinnost (též modelový příklad).