U nás doma se za mého dětství a mládí zavařovalo velmi intenzivně, takže to umím.
Ale už to nedělám.
Tehdy to dávalo smysl, konzervovala se vlastní úroda, na které se předtím intenzivně pracovalo, no a v krámě nic nebylo. Dávalo to smysl ekonomicky (a chuťově taky).
Teď máme ze zahrady ovoce/zeleninu akorát tak průběžně na ochutnání.
Tuhle manžel přišel, že bych mohla doma zavařit okurky. Ale abych nakoupila okurky za 60 korun na kilo a strávila celý den tvorbou produktu, kterej ve výsledku bude mít stejný výrobní náklady jako lepší okurky z obchodu, to nejsem ochotna dělat. Moje hobby to není a pokud se nejedná o zpracování vlastní nebo třeba výměnou získané úrody, tj. musí se, kolikrát docela draze, nakupovat surovina, nedává mi to smysl. Nejsem tady v této životní fázi od toho, abych provozovala skanzen (a on ty okurky nechce zas tak moc, aby tu práci a čas obětoval "ze svého").
Marmeládu jsem nejedla několik let. Nechybí mi.
A když nějakou úrodu přece jen mám, dám to radši do mražáku.