Sally, věnovala jsem synovi prakticky veškerý můj čas, minimálně těch prvních několik let. A nikdy jsem neměla pocit, že by to byla nějaká oběť. Pravda, o kariéru jsem nikdy nestála, ke štěstí mi stačí, že mám práci, která mě aspoň trochu baví a za přijatelný plat. A nějakou tu chvilku pro sebe jsem si taky sem tam našla. Ale mě těšilo trávit čas se synem, říkala jsem si, že to nebude trvat věčně a jednou už o to stát nebude. Výhodou bylo, že syn nás do svého zájmu vlastně zatáhl taky 🙂, takže doteď jezdíme na různé vlakové akce rádi. I když často už jezdí sám, nebo s kamarády, tak pořád dost akcí podnikáme společně. Stejně jako dovolené a výlety, překvapilo mě, jak psala Janinka, že holky 13 a 16 už o společné výlety moc nestojí. Syn s námi i v 17 jezdí pořád rád a někdy s sebou máme i jeho 16 letého kamaráda.