chatGPT5:

U Horalka (La Ciociara, Alberto Moravia, 1957; filmová adaptace Vittoria De Sicy, 1960) je romantická linie sice vedlejší oproti válečnému a psychologickému jádru, ale obsahuje několik prvků, které lze jasně označit za romantické:

1. Postava Michela
Michel je mladý, vzdělaný muž, který se zamiluje do Rosetty (dcery hlavní hrdinky Cesiry).

Je citlivý, idealistický a jeho láska k Rosettě je čistá a bez postranních úmyslů — kontrast k drsnému, násilnému světu kolem nich.

V příběhu představuje naději a morální oporu.

2. Motiv vzájemné náklonnosti a naděje
I v prostředí války (Itálie 1943–44) se objevují momentky něhy:

krátké rozhovory mezi Rosettou a Michelem,

sdílení jídla či malé laskavosti.

Tyto drobné projevy citů jsou pro diváka o to silnější, že stojí v kontrastu k brutalitě války.

3. Kontrast ideálů a reality
Michel je romantický idealista (v literárním smyslu slova), věří v dobro a v možnost lepšího světa.

Cesira (Sophia Loren ve filmu) i Rosetta jsou opatrnější a uzavřenější — jejich vztah k Michelemu se otevírá postupně, což je typické pro pomalu budovanou romantickou linku.

4. Tragický prvek romantiky
Válka nakonec jejich linii zmaří — vztah není naplněn.

Tento „nenaplněný cit“ patří k romantickým archetypům známým už od 19. století (podobně jako v Na větrné hůrce nebo Anna Karenina).

Shrnutí
V Horalce jsou romantické prvky spíše subtilní a symbolické:

jemná, idealistická láska mezi Michelem a Rosettou,

naděje a morální čistota jako protipól války,

motiv nenaplněného vztahu.

Dílo zůstává primárně válečným dramatem a psychologickým románem, ale tato křehká romantická nitka dodává příběhu lidský rozměr a emoční hloubku.

Pokud chcete, můžu vám udělat schéma vztahů a motivů v Horalce, kde by romantická linie byla vidět v kontextu válečných a psychologických motivů. To by hezky ukázalo, jak málo, ale účinně je romance vpletena do hlavního děje.