Máme děti teď 18 a 15. Telefon (tlačítkový) dostaly, když se začaly pohybovat samostatně, tuším tak kolem 3. třídy. Od kdy mají chytrý si vlastně nepamatuju. Mezitím měly doma na hry tablety. Syn dostal manželův starší notebook myslím před nástupem na osmileté gymnázium (tj. asi ve 11 letech), při covidu pak myslím jsme mu i kupovali nový, dcera používala můj, později dědila nějaké použité, první vlastní nový dostala teď při přijetí na SŠ. Děti jsme moc neomezovali, doma je wifi dostupné pořád, data "na ven" mají omezená, máme nějaké hodně výhodné tarify od manžela z práce, ale nejde to s neomezenými daty (to má snad jen on sám, a možná ani to ne). Nikdy neměly pravidla typu "hodinu denně" nebo tak. Občas jsme je "od přístrojů" vyhnali ad hoc podle situace, případně zabavili mobil v době, kdy bylo třeba spát, ale obecně dokud děti fungují v rozumných mezích (škola, sport, doma co domluvíme), necháváme zbytek na nich, co budou dělat. Syn hodně hrál Minecraft, zkoušel a zkouší programovat, čte různé zprávy, pouští si podcasty, komunikuje s kamarády. Dcera hlavně komunikuje Jinak se na rozdíl od syna asi víc věnuje svému instagramu a sjíždí různá videa. Oba používají Duolingo, syn hlavně na španělštinu (jeho 2. jazyk),ale sám se i naučil základy němčiny, zkoušel i další jazyky, o Vánocích mi dokonce četl titulky v Mrazíkovi, naučil se i azbuku . Na jaře udělal jakýsi certifikát z angličtiny s výslednou úrovní C2, k čemuž nepochybně různé "internety" výrazně přispěly. A i dcera se díky přiblblým "videjkám" v Aj zlepšuje, letos o prázdininách krásně v zahraničí komunikovala. Takže ono je to jako se vším - "dobrý sluha a zlý pán"