tak wc opravdu je pro nás tou hranicí, tam nikdo nikdo nikomu neasistuje...
ale sprcha, koupel, to už je něco jiného... třeba jako dítě si pamatuju, že maminka s oblibou vlezla do vany, dávala si dlouhou koupel, a my si k ní vlezly do koupelny, třeba sedly na pračku a rozprávěly byly to moc hezké chvíle, takové holčičí a veskrze příjemné stejně tak jsem mívala ráda, když naopak navštívila mamka v koupelně mne
sprcha je sdílená často i částečně veřejně (tělocvičny, bazény...), tam nakonec ani ten sprchový závěs není
na dovolené úplně běžně je některá z nás ve sprše a další se vedle maluje, češe, fénuje, věší plavky... doma moc ne, máme malou koupelnu, ale jak píšu, klidně si někdo umyje ruce nebo vyčistí zuby, když jsem ve sprše já nebo muž, nevadí to ani dětem, s výjimkou pubertálního období (aktuálně nejmladší dcera) - tam to všichni respektují a berou tak nějak přirozeně...