Já teda vyrostla v malém městě, takže program byl jen do jednoho kina. Ale do toho kina jsem chodila od malička a byla to UDÁLOST. Nejdřív na představení pro děti, za 1 Kč. Pak na "dospělý"filmy. Pokud se vysílal nějaký "trhák" bylo okamžitě vyprodáno. Vzpomínám na nekonečnou frontu, která se táhla od pokladny, a často bylo vyprodáno než na člověka přišla řada. Lístky se i zamlouvaly (protekce ), naše oblíbená byla 10 řada doprostřed.
Kino prostě patří do mého života, neodmyslitelně. Ale pak mi začli lézt na nervy lidi, pokud jich bylo v kině moc, kopání do sedačky, mluvení, rušení, smích, že člověk půlku filmu neslyšel...
Takže teď už chodím jen do artového, kde je lidí pomálu a ty filmy za to stojí. Jsem velký filmový fanoušek. Naposledy třeba o Kuřatech a lidech (v i vysílání), Páv v artovým.

Moc ráda na kino vzpomínám, chodili jsme celá rodina nebo s dětma nebo s milencema či manželama.