Já si teda do kina beru bonbón do dneška. Eukalyptovej. I do divadla. A na cesty autem.
V dětství jsem si asi brala bonpari nebo tictac. Bonbon v kině musí bejt. Ale nesmí se šustit - to mám naučený od dětství v kině.

A ještě - máma s babičkou často chodily do kina a nechávaly mě samotnou doma. Bylo mi tak čtyři až pět let. (Dneska by přišel OSPOD.) Pod námi teda bydlela paní domácí, takže jsem byla jištěná. Ale v bytě jsem byla sama doma než naši dorazili. Někdy jsem se bála bubáka pod postelí nebo války, když letěli stíhačky - babička "mě krmila" válečnýma historkama svýho života.
Vždycky se mě ptali, co chci z kina přinést a přinesli mi nugátovou pochoutku s autama-veteránama na obale. Takže jsem jejich kino měla ráda.