A když ten domek bys spíš vilka, dosadili tam rodině dalšího cizího nájemníka. Nebo si tam ze strachu o počet metrů na počet osob přizvala známé. Nebo se příliš velké byty dělily.

Ještě si vybavuju z dob studií, že občas někdo ze studentů bydlel třeba v bytě se záchodem kdesi daleko přes chodbu společnou s "koupelnou" na půdě, kde byly kamna na ohřev teplé vody.

Do jednoho takového bytu jsme se chtěli s mužem stěhovat s tím, že si to tam trochu upravíme a rekonstrukci odbydlíme, ale stará paní co to na sklonku života dostala v restituci a o správě majetku nevěděla zhola nic se strašně bála, že ji ošidíme, tak měla tyhle byty radši prázdné. (Samozřejmě to nechtěla pustit příbuzným nebo prodat, protože co kdyby ji někdo ošidil)