Sestřička bezdomovkyně byla reakce na dotaz, kde má Praha ubytovat potřebné profese s nižšími příjmy.

Já jen, že jsem si nevšimla, že by v Praze nežili lidé s nižšími příjmy.

Nebo samoživitelky.

A potisící - já jezdím po x desítkách českých rodin po celé republice, znám komplet jejich rozpočty - příjmy, dávky, výdaje... Jezdím za nimi, navštěvuju je. A že v Praze žijí samoživitelky, které pobírají všechny komplet příspěvky na bydlení (na nájem) je prostě realita. A jestli ne, tak si prostě nepožádali. Všechny, které znám, mají nájem 17-22 000 Kč, a i když mají třeba plat a alimenty a přídavky kolem 30-35 000 Kč, tak prostě ten příspěvek mají - třeba 11 000 Kč. Pominu rodinu - 2 manželé + 3 děti, kde manželka 15 let nebyla v práci, protože se přece "stará o děti", manžel je OSVČ, nežijí spolu, ale rozvedení nejsou - mají v nájmu dva byty 3+1 (za každý platí 25 - 27 000 Kč měsíčně) a na oba tyto byty mají příspěvek na bydlení...

Ani jednou - za 16 let co tohle dělám, jsem od žádné "chudé" pražské rodiny neslyšela, že museli odejít/budou muset odejít z Prahy, protože tam nenašli (nebo nezaplatili) nájem. Jasně, třeba se vrátili k rodičům nebo něco, nebo jim dočasně půjčili byt kamarádi... Ale vždycky se to nakonec vyřešilo.

Opravdové problémy jsou fakt jinde.

Plzeň - "pracovní" ubytovny - kde podmínkou bydlení je to, že děláš v konkrétní agentuře a bydlení ti rovnou strhávají ze mzdy, chlapi bydlí po 4 na pokoji a ze mzdy jim zbývá třeba 13 000 Kč na měsíc...

Romové na severní Moravě - kde bydlí ve vybydleném domě za 30 000 Kč měsíčně (z toho 15 000 je třeba za plyn/přímotopy, protože dům není zateplený, kotel starý nebo jen ty elektrické přímotopy), protože jim slušný byt za 20 000 Kč nikdo není ochotný pronajmout - a platíme to z příspěvků na bydlení... A to včetně přímluv ze sociálky či od neziskovek, že ať to pronajmou jim, že nájem půjde z příspěvků na bydlení, že jsou "čistotní" atd. Nemají šanci bydlet slušněji a levněji, prostě ten nájem nedostanou.

atd.

Mezi klienty mám v Praze i třeba samooživitelku - asistentku pedagoga ukrajinského původu (dlouho zde žijící, ne "válečnou") a normálně má nájem kolem 20 000 Kč měsíčně, slušný byt ... i třeba teď mámu na MD s miminem (formálně hlášenou jako samoživitelku, ve skutečnosti toho přítele má), která je úplně bez příjmů a taky v nájmu bydlí, platí 22 000 Kč (obojí i s energiemi), příspěvek na bydlení má 11 000 Kč - byla jsem u ní předevčírem, byt velmi pěkný, předtím pracovala jako prodavačka... Ano, ani jedna z nich nikdy na hypotéku v Praze nedosáhne, ale holt když budou chtít žít v Praze, tak budou muset být v nájmu. Dokonce tam mám i mámu 2 dětí, z nichž je jedno zdravotně postižené, takže ta do práce nechodí vůbec a asi ani nikdy nebude - a ani ta se nemusela z Prahy odstěhovat, nájem má, státní dávky (vč. příspěvku na péči), samozřejmě příspěvek na bydlení...

Naopak od tebe jsem (krom obecného stesku, že kde ti nízkopříjmoví mají v Praze bydlet) neslyšela žádný konkrétní příklad, kdo byl donucen z tohoto důvodu Prahu opustit (a myslím tím fakt proti své vůli, ne že racionálně vyhodnotil, že za stejné peníze radši v domě mimo Prahu (nebo ve větším bytě) než v garsonce v Praze na sídlišti).

Spíš to budou stesky těch lidí z nižší střední třídy (nebo holt těch mlaďochů), že by rádi ten vlastní byt, ale buď si koupí prťavý na sídlišti nebo nedosáhnou na hypotéku nebo jim ta hypotéka sežere extrémní kus příjmů. No, to je všechno pravda. Ale zase zpátky ke kořenům debaty - je tohle problém státu? Nebo dokonce jeho chyba? A v kontextu současných předvolebních debat že je to chyba této vlády?

A ano - arogantně si myslím, že ne. Že je to volba těch lidí. Že žít v Praze a mít zde byt v osobním vlastnictví není právo. Že holt - pokud mám nízké příjmy a chci žít v Praze a nemám podporu rodiny, budu se muset smířit s životem v nájmu. A ano, pravičácky se mi "nelíbí", že tyto nájmy jim z velké části platíme my ostatní, ale ano - v rámci sociálního smíru chápu, že je to nutné, protože ani Praha nemůže být "skanzen" jen pro bohatou třídu. A že si myslím, že Praha je bohatá dost, aby si své problémy řešila? To si tedy myslím taky. Ale současně chápu, že i kdyby bylo neomezeně peněz, tak lusknutím prstu ani ta Praha nepostaví (zřejmě někde na poli za městem) obrovské nové sídliště...

Nevím, co je na tom špatně.

Vždycky budou lidi s nižšími příjmy a s vyššími. Vždycky budou ti, co dostanou bydlení od rodiny, na tom líp, než ti co ne. Vždycky budou byty mimo Prahu levnější, než v Praze (i když tedy Brno a Olomouc Praze zdatně sekunduje). Vždycky bude otázka volby, jestli dům na vesnici nebo byt v Praze. Vždycky budou i lidi, kteří pracovat nebudou vůbec a i ti budou chtít bydlet, což pro stát bude vždycky výhodnější, než aby byli bezdomovci, takže tito se vždycky budou muset podporovat a vždycky to zaplatí ti, co naopak makají a ty daně platí. Vždycky budou lidi, kteří žijí sami ve 100m2 a naopak rodiny, které se tísní v 5 ve 2+1. Vždycky na tom bude rodina s hypotékou a manželkou na mateřské a 3 dětmi hůř, než rodina dvou pracujících dospělých s 1 dítětem bez hypotéky.

Dělat z toho chybu státu, vinu současné vlády a jiná podobná prohlášení, je prostě stupidní (nemyslím na této diskusi, myslím obecně ve společnosti a zvláště nyní před volbami, kde z nějakého pro mě záhadného důvodu se otázka bydlení stala otázkou téměř č. 1).

Jo, stát může něco ovlivnit, nastavením zákonů, parametrů... ale prostě je to těžké a žádná "velkohubá" předvolební prohlášení na tom nic nezmění. Mnohem víc dokáže společenská kultura si myslím. Drtivá většina nás všech je slušných, žijeme, pracujeme, snažíme si se svým životem poradit, snažíme se druhým neškodit, ideálně i v rámci svých možností prospět. Pár měsíců těchto předvolebních debat holt vydržíme a budeme se modlit, aby další 4 roky neznamenaly totální devastaci. Jen prostě ta populistická předvolební prohlášení mě děsí, protože lidi si je kolikrát zapamatují a pak si myslí, že je to možná realita. A ona prostě není.