Státní sociální podpora u nás původně byla nastavená tak, že by lidi měli platit v nákladech na bydlení maximálně 35% příjmů. Kdo víc, tomu měl pomoci stát.

Tohle sice dosud papírově platilo, ale v realitě do toho systému udělali spoustu "rovnáků na ohýbáky", takže už to dávno nefunguje.

Vnímám to u vlastních dětí. Jedny bydlí s jejich babičkou hodinu od Prahy. A syn byl po 2 letech dojíždění za úřednickej plat na KÚ do Prahy tak orvanej, že ani nechtěl prodloužení a odešel do místního muzea jako referent, který se stará o projekty, granty a dotace. Ovšem tam nastupoval tabulkově pod zaručenou mzdu, což mělo spoustu zvláštních souvislostí (například, že příplatky za víkendovou práci, kdy tajtrlikoval v dobovém oblečení ve skanzenu se mu vlastně nevypláceli, protože je sežralo to dorovnání). A boty a oblek do skanzenu, co mu ušili, stáli nejmíň čtvrtku hrubé výplaty. A zatímco stresy jsou pořád (kdo dělá granty je jednou nohou v kriminále i za své kolegy nadřízené a tak), tak plat je to fakt ostudnej.

A syn se bude muset vrátit do korporátu (byl tam chvilku, ale nesedli si se šéfem), aby uživil rodinu. A má z toho úzkost.

Dcera čeká miminko, bydleli půl roku u "baby" - paní ve vícegeneračním domku za Prahou, která jim nevrátila půlku kauce a přeplatek na službách, ale ani jim nic nevyúčtovala. Navíc soužití špatné.

Bohužel zeť hůř hledá práci, vystudoval média, ale nějak si s tou oblastí nerozumí. Je to kluk docela ostrých morálních zásad a oni ho protáhli ve zkušebce v jednom mediálním době bulvárem, což prostě odmítl. Tak se přeškoluje na IT. Dcera zatím pořád ještě dostudovává (už jen diplomku a státnice), ale pracuje na OSVČ v marketingu, což je pro mateřskou naprd, navíc v loni ještě neměla povinnost platit SP. Dělá ještě o víkendech svatby, ale velká část z toho padne na foťáky a skla.

Oběma dvěma stále platím mobil :), protože se mi nevyplatí rozdělit rodinnou skupinu.