Ropucho, mě tedy matika, fyzika a chemie nebavilo hned od začátku už na ZDŠ. Už v první třídě jsem mnohem raději četla a psala než počítala a to mi to ještě šlo srovnatelně. Jakmile jsme začali s a plus b v závorce na druhou, tak konec, vůbec jsem nechápala k čemu to je a ani mě to nezajímalo. Z dějepisu jsme na ZDŠ měli bezvadného učitele, který to uměl zajímavě podat a já už tak ve 12-13 propadla Jiráskovi. Strašně mě to bavilo. I když na gymplu jsme měli dost blbou dejepisárku, ale nestačila mi to zhnusit. V občance jsme měli v prváku mladého kluka, který nám předčítal Otu Pavla, takže vůbec nevím, co jsme se měli vlastně učit. Potom si pamatuju, že jsme se učili o statnim zřízení, politických orgánech a tak, to mě moc nebavilo, ale tak nějak jsem si říkala, že to jsou pochopitelné věci, narozdíl od matiky, fyziky a chemie. A ve čtvrťáku ta filozofie, sice ke konci už jen marxistická, ale předtím jsme začali od starého Řecka, úplně jsem se na to těšila. No a literatura v češtině a ruštině, to jsem hltala, strašně ráda jsem vždy četla a zrovna v těch letech nejvíc klasiku, takže jsem chtěla vědět všechno i o těch spisovatelích. Měli jsme úžasnou češtinářku. Na angličtinu jsme měli taky bezva kantorku, starší paní, která ale pobývala v Anglii, věděla toho spoustu a měla smysl pro humor. A já konečně začala rozumět těm písničkám!