Jiří Žáček ❤️

Jehla a nit
Zatímco muži, zběsilí a zpití
zpěněnou krví, chtivou zabíjet,
teď v noci leží K.O. v ringu bytí,
neznámé ženské ruce režnou nití
zas mlčky scelí pukající svět.


Prosba
Stůj při mně, lásko, přestože
srazím tvou ruku, která mění
nejhlubší půlnoc v rozednění,
stůj při mně nejvíc právě dnes,
když ve mně kvasí hnus a děs,
když opadávám bez milosti
a prší ve mně podzimně,
stůj při mně, lásko, proti mně.

Před usnutím
Nejlepší básně přicházejí samy
chviličku před usnutím
v mezerách mezi vteřinami
a ztrácejí se za úsvitu
jak žena s níž jsem probděl noc
a která ráno mlčky zmizí z bytu
bez rozloučení
bez hlesu
a nenechá mi ani adresu

Nestůj u mého hrobu a neplač
Clare Harner, 1934
Nestůj u mého hrobu a neplač,
já tam nejsem, nespím tam.
Jsem tisíc větrů, které vanou,
jsem diamantový třpyt na sněhu.
Jsem sluneční svit na zralém obilí,
jsem jemný podzimní déšť.
Když se probudíš do ranního ticha,
jsem rychlý povznášející příval
tichých ptáků v krouživém letu.
Jsem jemné hvězdy, které září v noci.
Nestůj u mého hrobu a neplač,
nejsem tam, nezemřel jsem.