Mě u toho předávání napadala otázka, zda bych se vydržela tak "strašně dlouho" (asi půl minuty) dívat bez hnutí do očí panu prezidentovi. To mi přišlo docela zábavný - jak to různí ocenění různě zvládali. Asi bych se pak na sebe nemohla podívat - poker face bych neudržela a různě by mi to v obličeji cukalo a škubalo (jako některým).

Taky mě zaujala výška některých oceněných pánů - myslela jsem, že je pan Pavel vysoký, ale vyšších tam bylo dost.
Zaujalo mě i, že paní Drábová měla partnerku - nějak jsem to tušila. Ale oni mě zaujali úplně všichni, mám lidi ráda - hlavně jejich jedinečnost, a tohle byla taková hezká výstavka lidských tváří a osobností.
Jen si pan prezident mohl odpustit to povýskání ve vlasech toho kluka - hrdiny. Ostatním to taky neudělal. Ale jinak to předával hezky a přišlo mi, že každému tak nějak i osobně a osobitě.