Již před delším časem, na základě jedné z minulých zdejších debat na stejné téma, jsem zkusila nacvičit používání nějakého slušného úlek-bolest-vztek ventilujícího slova (neb, jak Ropucha správně poznamenává, je to naučené – však co ohledně řeči není). Při drobných nepříjemnostech jsem používala cíleně „jejdanane“. Má to takovou docela vhodnou kadenci… a čekala jsem, zda se mi to ujme i v meznějších situacích. Nooo… párkrát jo, ale spoleh na to úplně není Možná málo trénuju.
Jejdanane je ovšem skvělý v tom, že situaci svojí směšností fakt pocitově hodně odlehčí