třeba někdo z dětí zná někoho, kdo je nemocný, může to být děda, vzdálená teta, běžně se o nich nemluví, přesto to vnímají a teď budou mít možnost to říct, třeba mluvit o něčem, co ostatní neznají, o strachu, o něčem divným, jako je holá hlava,
já jsem nedávno zastavila na parkovišti u nás u obchodu v té naší skoro vesnici a ve vedlejším autě seděl kluk bez vlasů, ty děti o tom nepřemýšlí, když to uvidí, ale třeba si na podobnou věc vzpomenou u pyžamového dne a dojde jim, proč ten kluk neměl vlasy

bohužel i nemoc patří k životu, je potřeba o tom mluvit, dávat naději, že když to třeba za pár let potká je nebo někoho jiného, mají šanci na vyléčení, nezůstanou zavření a čekat na smrt, jak to bývalo ještě před 40 lety

dnes je obrovská šance zvládnout i rakovinu, je potřeba toho strašáka trochu zmenšit a toto je jedna z možností