Letos je to nějaký zrychlený, většinou si podzim opravdu užívám a v půlce listopadu už přepínám na předadventní dobu. Ale začátek září jsem letos měla extrémně hnusný, výjimečně mne netěšilo vůbec nic, pak jsme v říjnu uletěli za teplem a od té doby nějak nestíhám. Takže zanedbanou zahradu svádím na to, že až tento týden budeme mít opožděný Halloween s přáteli. Jako volný čas vítám, když vás stihnu trochu načíst, nějakou hodinku u knížky nebo klidnou vanu. Ale asi jsem se s blížící šedesátkou už usadila v podzimu života, začínám být pomalejší a budu muset ubrat aktivit, abych mohla lenošit s knížkou a u svíčky častěji. Dívám se na podzim a v zimě ráda na Norské domy snů a svou snahu o minimalizaci věcí v domě občas kazím polštářko-svíčkovými zátišími. Mám to štěstí, že bydlím v přírodě, takže když je kolem občas "krásně hnusňoučko" je to opravdu spíš signál k válecímu dni než k zlosti. A navíc během posledních pěti dnů jsem 3x musela do blízkého města a pravidelně jsem vyjížděla ze sluníčka do hnusné inverze - tam by se mi asi taky moc nelíbilo. Tady bývá mlha až večer, to je vše krásně tajemné. Máme vířivku v přestavbě, snad už o víkendu bude funkční, večer na podzim je to nej.