Nekupuju, nemám. Vánoční dárkování jsme víceméně zrušili. Někdy si koupím dárek - knihu pro sebe - to udělám letos, někdy koupím dárek - knihu muži, to letos neudělám. Nevím, ale už mi to dárkování přijde čím dál víc zbytečné a obtěžující, což mi za mlada nepřišlo, naopak.
Nebaví mě něco vymýšlet, něco dostávat a pak přemýšlet co s tím. Většina členů rodiny je ve věku, kdy maji všechno co kdy chtěli mít nebo si to koupí, když to zrovna chtěji. A děti mají krámů, že dárek je další zbytečný krám. Spousta starších lidí k tomuto věkem dospěje, zrovna tak různé oslavy už jsou pořád dokola. To je nevýhoda vyššího věku, že všechno už bylo tolikrát, že už člověk všechno kolikrát zažil. A taky si nechce otravovat život zbytečnýma starostma.
Jako s tím cukrovím, znám lidi, kteří pekli a už nepečou, protože je to neba. Mě to zatím ba, ale nikomu to nerozdávám, sežerem to sami v posteli a u kafe. Ať si každý upeče, jak to má rád.
Ale Vánoce mám jinak ráda, jsou to hezké přelomové a nostalgické svátky. I když taky věřím, že mě to časem přejde a budu chtít, aby mi všichni dali svátek.