Myslím především, jak ho prožíváte niterně, ne co konkrétně děláte, i když i to samozřejmě může být zajímavé. Nejsou tu jen samí pamětníci, tak by mě zajímalo, jaký tenhle svátek je pro ty, co tu dobu nezažili? A to jak ten první sedmnáctý, protože pamětníci, co by si tu dobu opravdu pamatovali, by se dali spočítat možná tak na prstech jedné ruky, tak i ten 17. listopad 89.

Ten první samozřejmě nepamatuju, dříve se vlastně moc neslavil a určitě se nešlo do nějakých podrobností. Je dobře, že nyní se mluví o obou výročích, ale to starší mi přijde upozaděné a asi se s tím nedá moc dělat. A čím jsem starší, tím víc myslívám i na ty studenty ze 17. 11. 1939.

17. 11. 89 si tak tiše připomínám vždycky už pár dní předem, připomínám si emoce, které mám s tou dobou svázané a samozřejmě vlastní mládí a naděje, které spolu se sametovou revolucí přišly. A jsem ráda, že jsem to prožila.

Obě události nesli mladí, ti, kterým se starší generace někdy vysmívá, že nemají zkušenosti, jsou neracionální, moc hrr atd. Ale pro mě ta odvaha demonstrovat a nebát se projevit vlastní názor, je ten základ. I když to pak některé z nich (1939) stálo vlastní život.

Takže "díky vám, že můžem".