Gavašetko, "ten první" 17. listopad si asi dokáži plně představit a uvědomit až v současnosti, kdy mám vlastní děti ve vysokoškolském věku.
Na podceňování mladých lidí jsem alergická, vždyť to nebyli jen vysokoškolští studenti (potenciální elita národa), ale i piloti, partyzáni a další... Odvaha a nekompromisnost mladých lidí je ve společnosti velmi důležitá.
17. listopad 1989 jsem zažila jako středoškolačka a už jsem to tu jistě popisovala, je to jediný občanský svátek, který beru velmi vážně a opravdu prožívám, protože to pro mě není jen nějaké historické datum z učebnice. Jednak to byla neskutečná euforie, jakou už asi nikdy nezažiji, a přineslo to život, jaký jsem si předtím vůbec neuměla představit, jsem za to nesmírně vděčná. Když mi moje vlastní děti ve věku, jako jsme byli tehdy my, posílají fotografie z oslav na Národní, regulérně brečím.
Jen se obávám, jaké převraty a změny zažijí oni. Pro nás přišla změna z mizérie téměř k ideálu, oni se v tom ideálu narodili a hrozí, že mohou zažít cestu opačným směrem.