Děti toho říkají spoustu, vlastně musím přiznat, že jim nerozumím, když se pustí do těchto svých jazykových kódů. Asi to tak chtějí, asi to jsou znaky jejich generace
Vím co říkají, vím proč, nejsem mimo, nijak mě to nezneklidňuje (ve smyslu že by mě to otravovalo) ale poté, co jsem viděla Adolescenta jsem krapet nervózní z toho, že jim nebudu rozumět, když se bude něco dít = když významy něčeho budou pro mě úplně jiné než pro mě.
Pozitivní podle mě je hlavně to, že umí mluvit i tak, aby jim ostatní mimo jejich věk rozuměli.