Dohodnout se na pravidlech je samozřejmě první a ideální volba. Jen se obávám, že v těch výjimečných uskupeních, co mají Kat a Yuki vzdělávat, je to asi utopický scénář. Nevím tedy, jak to jinak to zvládají. Já bych v MŠ asi "vypínala" sebe, pokud mají děti volnou hru a pokřikují, nepouštěla bych obsah k sobě a jen monitorovala bezpečí (činím v příbuzenských skupinkách, kde ovšem pokřikuje max. 6 dětí, a kdy z principu, že mají "volno", nechci omezovat ani iritující projevy).

Na základce plné dětí, se kterými se nelze domluvit, bych zkoušela sílu autority, a pokud by mi to nešlo, prostě bych tam neučila. Těch dětí je mi líto. Ale kdybych na to nestačila, tak co už Kdysi jsem dokázala puberťáky ovládat v podstatě pohledem (umím se "zatvářit"), ale to byla buď zájmová parta, kde měli aspoň drobet dobré vůle, nebo škola, kde se tehdy ještě brala za normu poslušnost.