Huso, pro mě také vzpomínky vlastních rodičů nebo prarodičů nebyly totéž co informace ze školní učebnice.
Nejvíce vzpomínali na osmašedesátý, to pro ně bylo asi obdobné jako pro nás ten sedmnáctý listopad 89. Brala jsem to jako součást rodinné historie. Podobně i vzpomínky prarodičů na válku (obě války) nebo události okolo osvobození.
A zdá se mi, že i naše děti vnímají devětaosmdesátý jako součást vlastní historie a dost se vždy zajímaly. Dokud byly doma, chodili jsme na vzpomínkové akce u nás ve městě, v posledních letech bývají v Praze. Ale napadá mě, že jsou detaily, které jsem jim ještě nevyprávěla, to budu muset napravit.