Já jsem 17. listopad a události, které následovaly, prožila naplno, účastnila jsem se všech demonstrací apod, následující léto jezdila stopem po Německu, byla dva týdny ve Vídni.
Pro mě ta doba znamená strašně moc, ale stejně ty emoce nedokážu dál přenést. MOje děti znají takové ty obecné klišé o svobodě, jak nebyla, co nebylo (cenu chleba s nimi neřeším), ale třeba strach je nepřenosná věc, stejně jako nadšení a naděje.