Pulko, tramvaj musi byt krasna vzpomínka .. A rakovnické kachličky v Hamburku jsou taky sila.

Ja prožila 17.11. mimo Prahu, žila jsem tehdy v horách. Ale hned 19. jsem jela domu, tam, kde jsem vyrostla. Ty emoce byly v Praze uplne jine. Pamatuju si to moc dobre a do posledni chvili jsme nevěřili, ze to dobre dopadne. Meli jsme s mym klukem, ted MM, v planu emigrovat do Austrálie ke známým. Mne se moc nechtělo, on toho částečně lituje doted.

Historii celého 20. století a významné okamžiky naší země jsem si uvědomovala odmala. O 68 se doma mluvilo hodně, o 2. světové taky. Děda přišel v 1.valce částečně o nohu, byl válečný invalida a měl z ní i psychická traumata, ze za 2.sv utíkal z domu, nikdo o něm nic nevěděl dlouhou dobu, babička se sama starala o 3 děti. Moji mámu s její sourozence. Válečné filmy byly ve škole běžné, křižník Aurora jsem malovala pravidelně, a to vše jsem mela zasazené do kontextu, do takové své časové osy kterou mám v mysli promítnutou stále a na kterou se jen přidávají další milníky. At moje osobní, co světové..

Dneska jsme šli na chvojí, přikryla jsem růže a udělala jsem taky krásný květináče , kde mám na jaro cibuloviny. A abych je ochránila před kockama( aby do nich nelezly) vyšly mi nakonec krásně ozdobeny.

Přemýšlím, jak to tehdy bylo a taky vymyslime, jak strávíme naše velké výročí, 40 let spolu.. ktere máme cca za 14 dní. Mam chuť na neco výjimečného .. zatim se to rodí.