Blahořečím osudu, že jsem měla štěstí na rodiče s jasnou myslí.
Po revoluci se obratem přizpůsobili situaci, oba se zorientovali ve svých oborech, naučili se používat elektroniku, pohodlně se uživili a ještě si stihli užít cestování, nakupování a další věci, které minulý režim nedovoloval. Já sama jsem těžila z jejich prozíravosti, s níž mě nechali od mala učit jazyky, uměla jsem slušně německy i anglicky, což dnes je u maturantů standard, tehdy to byla konkurenční výhoda.
Žehrání na současnost si u své osmdesátileté maminky neumím představit. Užívá si. A také si uvědomuje, že za minulého režimu by tady už nebyla, protože by zemřela jako sedmdesátnice ze stejné příčiny jako její maminka. Díky současnému zdravotnictví pracuje na zahradě, chodí pěšky do kopců, létá po světě a není nemožné, že se dožije pravnoučat.