Ahoj Michale,

já mám pocit, že Jarka chtěla naznačit, že komunikace není všespasitelná a že v intimní oblasti se mohou objevit problémy, které upřímné popovídání nevyřeší.
Na fakultě jsem absolvovala nějaké přednášky ze sexuologie a pamatuju si, jak nám páni doktoři na příkladech ze své ambulantní praxe dokazovali, že potíže v sexu poměrně často rozvrátí i jinak velmi funkční (a komunikativní) vztah.
Jarka uvedla příklad podle Tebe netypický, já uvedu častější - co když má jeden z manželů chuť na milování každý den a druhý sotva jednou do měsíce? I tyhle stránky se hemží doklady, že to není nijak neobvyklé a že z toho může být problém jako vrata. Dobře, když jsou schopni si o tom promluvit, pomůže jim to pomoct pochopit pocity toho druhého. Ale nic to nevyřeší. Pořád bude jeden "hladovět" a druhý se možná cítit "sexuálně obtěžovaný".
Mimochodem - našla jsem doma knihu "rad do manželství" starou asi 30 let. Píše se v ní, že ROZUMNÁ žena manžela neodmítne, i když zrovna nemá na milování vůbec chuť (byla to kniha pro ženy, takže se tam nepsalo, co má dělat rozumný muž:-)). Před 10 lety (při sexuální výchově na gymplu) nám říkali, že je to věc kompromisu - jeden chce denně, druhý jednou za týden, dohodnou se na dvakrát za týden. A dneska se tvrdí, že frekvenci má určovat ten méně náruživý partner. Kdyby to byl problém v komunikaci, asi by se názory odborníků tak strašně nelišili, ne?