Když si vzpomenu na naše nespavé období, musím, říci - máte se skvěle, když syn po podání dudlíku v minutce usne :-)! U nás to bylo tak, že dcera spala hned od narození celou noc. Nebyla tedy ani zvyklá v noci na kojení či pití. Od narození také spala v jiné místnosti než my. Dudlík měla na usnutí a hned, co usnula, jsem jí ho z pusinky chodila vyndat, aby jej neměla celou noc v puse. Když se někdy vzbudila našla ho vedle sebe, sama si ho dala do pusy a spala dál.
V jejích 8 měsících se cosi změnilo a dcera se začala budit. Ovšem tak, že byla vzhůru třeba půl hodiny, hodinu, při úplňcích i déle. Vyžadovala mou přítomnost a já uspávala a uspávala a ona hodiny a hodiny nespala. Když jsem se v noci vyspala v kuse 5 hodin, byla jsem nadšená. Běžné bylo, že jsem pospávala po půlhodinkách tak celkově 4 hodiny za noc. Bylo to dost hrozné. Zkoušela jsem metodu opakovaných odchodů a příchodů - ale neměla efekt, jen jsem hodinu chodila sem a tam a dcera plakala a řvala... Trvalo to do jejích skoro dvou let. To jsem zase po čase jednou zkoušela tu metodu, nechat dítě brečet a opakovaně po krátkých intervalech k němu chodit, sklidnit jej a zase odejít - a najednou zabrala. Dcera usnula a spala až do rána. Další den jsme to opakovali a dcera usnula už mnohem rychleji a další den už se neozvala. Od té doby spí celou noc. :-))
Takže jsem došla k názoru, že to prostě vyřeší čas. Je potřeba to zkoušet, ale na různé děti zaberou v různou dobu různé metody. Držím palce!