Ahoj Věro
nejsem z Prahy a už to když jsem se dozvěděla, že budu rodit ze zdravotních důvodů u Apolináře (ještě jsem měla na výběr Podolí) mě dostalo do deprese. Barák je to pěknej:o), ale jako porodnice mi to připadalo hrozně ponuré a depresivní. Pak jsem tam nakonec skončila na tom jejich riziku 14 dní, nikdo mě ani manžela pořádně neinformoval, chování jak za hluboké totality. Porod SC proběhl bez komplikací s perfektní anestezioložkou ( ale že nemusím mít celkovou anestezii jsem si přečetla na "nástěnce"), odd. šestinedělí děs běs. Poprvé jsem rodila u nás v Ml. Boleslavi, kde běžně chodily návštěvy na pokoj, pokoje byly světlé, veselé, na stolečkách kytky........... Nebudu to protahovat, protože jsem neměla mimi u sebe, skončila jsem pro nedostatek místa na pooperační gyndě, kde se ke mě poprvé chovali normálně, podali mi vyčerpávající informace a dokonce byli i příjemní. Jediné za co jsem vděčná, je novorozenecký JIP, nevím, jestli by to v jiné porodnici tak dobře dopadlo, ale ze všeho ostatního jsem se psychicky ještě dodnes úplně nedostala. Teď koukám, že jsem napsala pěkně depresivní příspěvek, tak skončím něčím příjemnějším.
Dneska jsme byly ve školce, kam Evinka za rok nastoupí. Je tam klub maminek a dětí, moc se nám tam líbilo, budeme chodit každou středu, tak to snad za rok proběhne bez komplikací.
Omlouvám se za dlouhý příspěvek, měj se hezky.
E.