Jasně, že tam nedají chvíle, kdy se nic zvláštního neděje, a to asi je většina dne. Nepřipadá mi, že by ta matka řezala děti od rána do večera, spíš byla bezradná a nenapadlo ji co dělat jiného. Zdálo se mi, že to fakt chce změnit. Ty záběry se částečně opakovaly kvůli porovnání - takhle to bylo- takhle by mělo být.

Luly - já jsem ten konec taky obrečela dojetím (to se mi ostatně stává často ,někdy i u zpráv) a syn na tom konci říkal, že se mu snad chce taky brečet. Holt je po mně, i když zrovna tohle snadné dojetí může být klukovi v životě na obtíž.

A vidím, že ty souboje u nás jsou vlastně takové nevinné škádlení, většinu času jsou spolu někde zalezlí a hrají si.
Včera se syn dokonce sám od sebe sestře omluvil, že jí omylem snědl jogurt a nabídl jí své dva vlastní. Že by mé několikaleté úsilí konečně přinášelo ovoce ? :))