Milá Ester,
děkuju Vám za tak povzbuzující odpověď. Nejvíc si umiňuji obracet problémy do řešitelné roviny, protože to mi dělá potíže. S postavením v rodině máte pravdu, rádi bysme oba dělali pro rodinu vše a sil máme dost, ale není na nás obou poznat, že si to o druhém uvědomujeme. Jak je tedy možno si postavení potvrdit? Někdy se totiž cítím a můj muž taky, jako když jsem jen na práci a rozhoduje ten druhý.
A dále, pokud mohu, ráda bych ještě slyšela Váš názor na toto: jak uznat svou chybu? Udělám něco, co uznám, že nebylo v pořádku (např. to značné zdržení v obchodě). Je mi to líto a sypu si popel na hlavu až do aleluja. Ale můj muž je stále naštvaný a dál o tom mluví, já ho poslouchám, ale on jako by mi nevěřil, že chápu, že jsem mu ublížila. Přitom už jaksi není, co bych dodala, pokud nemám dál a dál přiznávat svou vinu. A tak nakonec skončím omluvená až do paty a zavážu se, že už nikdy... ale to už se mi moc nelíbí, protože zase takový zločinec nejsem a už si sama omezuji svobodu. Děkuju. Lucka