Dobrý den,
zdravím. Nedávno jsem objevila na internetu tyhle zajímavé stránky a přečítala jsi problémy různě "nešťastných" lidí a asi podvědomě hledala podobný problém, za který si asi můžu i sama. Vdaná jsem 12 let, s manželem máme 11 - letého syna. V průběhu manželství se objevilo pár krátkodobých kríz, které jsme oba zvládali nějak řešit. Poslední rok a půl je to o hodně horší a minulý víkend to dospělo tak daleko, že se manžel sbalil a odešel.
Abych se vrátila k tomu v čem tkví problém. Jsem hodně žárlivá. Nejsem ošklivá, spíš atraktivní typ, ale řekla bych, že částečným manželovo přičiněním i zakomplexovaná. Manželovi je 34 let, sportovní typ ... Jeho práce je taky docela zajímavá. Prostředí v kterém se pohybuje jsou diskotéky, kluby atd.tzn. mezi mladými a atraktivními slečnami.Minulého roku, bylo to v lednu, jsme se byli spolu bavit (na diskotéce) a jeho chování mi připadalo poněkud zvláštní. Pořád mně vybízel, aby jsem se šla bavit s kamarádkami, nebo aby jsem si na té diskotéce nějakou kamarátku našla. Ja jsem odmítlá s tím, že jsme přijeli spolu, tak se i spolu budeme bavit. bylo viděť, že mu to není po vůli a tak jsme raději odjeli domů. Doma si lehl v obýváku na sedačku, a že tam bude spát. Něco ve mně hlodalo, abych se mu podívala do telefonu. Měla jsem výčitky svědomí, ale zvědavost byla silnější než já. V odeslaných zprávách jsem našla smsky, které posílal jedné slečně. Polil mně pot. hned mně napadlo: "můj manžel má milenku, on mně podvádí, má jinou..." Přitom je to vzorný otec, pozorný manžel, vše na co si jen žena může vzpomenout. Pomáhá v domácnosti, koupí nám na co si ukážeme prostě ideál. V hlavě mi však lítaly myšlenky, typu: on mně zdradil, podrazil... Byla to pro mně taková "podpásovka", že jsem se z toho do dneška nevzpamatovala a myslím si, že naše problémy ústí z téhle zdrady.
Vzudila jsem ho a v klidu se zeptala, jestli má milenku. Nejdřív se divil, pak chvíli koukal, nevědel co mi má říct a pak mi řekl větu, na kterou doživotně nezapomenu. Vlastně vysvětlil mi kdo je ta slečna (přítelkyně jeho kamaráda, která na smsky naštěstí nereagovala)a že si "asi rozjížděl nějaký flirt." To byla další rána do srdce!Nerozuměla jsem tomu, co ho k tomu vedlo, co mu doma chybělo. Manžel mi řekl, že taky neví proč to udělal. Časem jsme si to vysvětlili a také i s tou slečnou. Jenže já mu od té doby moc nevěřím, žárlím, hlídám, když mu pípne telefon, hned se ptám kdo mu volá, kdo píše. Jeho to samozřejmě obťežuje a hodně se kvůli tomu hádáme. Ja si sama sobě občas připadám jako schyzofrenik, Manžel se mi pořád snažil vysvětlit, že mně miluje, že důkazem toho, že mu na nás záleží je to, že se o nás stará, chodí domů atd. Jenže já mám pocit, že peníze nejsou všechno a občas bych chtěla, aby mně políbil, přitiskl k sobě, aby mi dal najevo, že o mně stojí (to se postupem času nějak z našeho vztahu vytratilo).Když nadhodím tohle téma, tak se ohradí, že jsem naštvaná a najednou nic nevidím, jen to špatné. Nechci se takhle chovat, ale neumím se ovládat.
nejvíc mně rozčílí když se pohádáme a on mi neodpovídá, ignoruje mně (a to umí moc dobře a dlouho, někdy i 3 dny). To se ve mně hromadí tolik vzteku, že se párkrát stalo, že jsem se neovládla a napadla ho.Naposledy tento víkend.Předcházely tomu 2 dny ignorace, hádek, arogantních odpovědí a vyhrožování, že se sebere a půjde spát do hotelu. Problém byl banální. V pátek jsem byli u známích, vrátili jsme se domů docela pozdě a ja jsem měla náladu (i rýpavou) rozebírat naše manželství to co mi vadí, proč se chová tak a tak atd. Manžel mně odbil s tím, že je pozdě, a že se nebude se mnou bavit pořád dokola " o ničem". Jenže ja jsem pořád chtěla mluvit, rozsvítila jsem na něj světlo, on byl unavený, ja zase ne. Takže nakonec to dopadlo tak, že se sebral a odešel pryč. Spal někde v autě a druhý den se mnou odmítal bavit, že jeho pohár trpělivosti přetekl a že má toho mého chování už dost. Mně to docela vzalo, klepala jsem se, bylo mi špatně. Večer jel do práce, nechala jsem ho být. Druhý den dopoledne si udělal se známýma a s naším synem pánskou jízdu, tzn. jezdili s v terénu s džípama. Ja jsem manželovi napsala smsku, že jsme rozílné povahy a bude lepší aby jsme se rozešli, že časový interval mezi hádkami se pořád zkracuje a hádáme se i kvůli hloupostem. Manžel neodepsal, tak jsem mu volala. Odbil mně odpovědí, že nic nebude řešit po telefonu a ani potom. Když se vrátili domů, ptala jsem se ho proč se ke mně takhle chová, jako k nějakému hadru. Byl odměřený, arogantní. Říkal, že se sbalí a odejde. Byla jsem už psychicky na dně a nervově vyčerpaná (bylo mi všechno jedno), že jsem mu řekla, ať se sebere a vypadne, aspoň bude tady klid. A on mi řekl, proč ho vyhazuji z jeho bytu. Tak jsem ho napadla (dala mu 3 facky) a utekla do ložnice. Bála jsem se že by mi je vrátil. Jsem hodně temperamntní typ, vím to o sobě, že se někdy chovám hrozně, ale opravdu se neumím ovládnout. Jinak bych pro něj a pro syna i život dala. Pak svého chování lituji, promítám si vše v hlavě a říkám si, že se chovám nemožně. Manžel mi řekl, ať si zajdu za doktorem, že se chovám v poslední době jako blázen.
Takže manžel není od neděle doma, přespává u známého. Jezdí za synem /ten jeho nepřítomnost strašně špatně zvládá/. Snažila jsem se s manželem promluvit, i omluvit se mu (on omluvu nepřijal) jak si to teda do budoucna představuje, ale bylo mi řečeno, že vše je pro něj čerstvé, že neví kdy nebo jestli se domů vůbec vrátí. Mluvili jsme asi hodinu a každý z nás měl svoji pravdu. Takže nakonec to vypadá, že asi se opravdu rozejdeme. Jen se nemůžu smířit s tím, že veškerou vinu dáva jenom mně.Nabídla jsem mu, že by jsme zašli spolu do manželské poradny, ale on to odmítl s tím" že nebude říkat cizím lidem svoje problémy". On to všechno totiž dusí v sobě.
Přepadají mně stavy vzteku, beznaděje, lítosti a bezmoci, že jsem všechno zničila. Zase na druhou stranu si nechci připustit, že jsem jenom já ta nejhorší, a přemýšlím nad tím, jestli manžel nemá nějakou milenku, že by se takhle trvdě a zarputile nikdy nechoval. Nevím jak z té situace ven, jak ovládat svůj vztek, žárlivost, nedůvěru a být opět v pohodě, nenervovat se a nenamýšlet si věci které nejsou pravda. Je to bludný kruh, z kterého nevím jak ven. Děkuji za odpověď.