Ahoj,
moc mi to připomíná odpolední pláče mojí dcery, které byly zvykem tak mezi 3-4,5 lety, obvykle po probuzení z odpoledního spaní. Ona nespala denně, spíš jednou za několik dnů odpoledne byla natolik unavená, že usnula, a po probuzení to začalo. Pláč, křik, až se zalykala a nepomáhalo chovat, nechovat, konejšit, nekonejšit, okřiknout, být s ní, odejít, dát napít... vůbec nic.
Trvalo to vždycky půl hodiny až hodinu. Časem jsem to vzala jako hotovou věc, prostě s tím nic nenadělám, přestala jsem to řešit, nechala jsem ji ještě v posteli ležet a brečet, prostě jsem to brala tak, že to asi potřebuje.
Pak za mnou přišla, pomazlila se, uklidnila, a bylo to dobrý.
Kolem 4 let toho začalo ubývat a myslím, že ve 4 a půl se to stalo asi naposledy. Od té doby jsme to nezažili.