Ahoj holky, zdravím po dlouhé době, vůbec teď nestíhám. Pustili jsme se do internetového obchodu a s oběma dětma je to celkem hoňka. Ještě navíc občas chci vypadnout z Prahy, takže neustále balím a přejíždím mezi chatou a domovem. Jsme vždycky pondělí úterý tady, pak na chatu a potom buď na víkend na chatě nebo někam jinam.
Pod stanem už jsme taky byli, sice jen jednu noc, ale proběhlo to ok, děti byly nadšený. Akorát Šimon to většinou omarodí. Nevím jak je to možný.. :-(
Asi je chcípáček.. :-D
Žofka je teď pěkný číslo, je hodně živá, než se otočím je někde jinde, soustavně šplhá po výškách, což mě bývalému horolezci nevadí, ale je to šílený to uhlídat. Nechodí, ale leze jako ďábel. Fakt nevím, kde mi hlava stojí. Šimon je zase takovej intelektuál, pořád něco studuje a hlavně komentuje a komentuje to minimálně 4x a já musím 4x odpovídat. Mám pocit, že na tu Žofku vůbec nezvládám mluvit.
O Permoníku jsem už slyšela.. kamarádi tam letos chtějí v zimě. My jsme byli v Jeseníkách na Rejvízu. Pronajali jsme si tam napůl s bratrancem a jeho rodinou celej barák a bylo to super. Chodili jsme po horách, Šimon chodí celkem dobře. Ujde v těch horách i kolem deseti kiláků. Musí mít ale patřičnou motivaci v podobě nějaké sladké odměny a nesmí se zrovna ten den zaseknout... Vypadá to, že ho to jinak i baví, což jsem fakt ráda. On je takový "nepohyblivý" týpek. Výšek se bojí, na kole odmítá jezdit, plavání ho taky nebaví (nesmí mít vodu na obličeji..), lyže ho taky nijak zvlášť neoslovily, balón na rozdíl od Žofky chytit neumí... ach jo.. ;-)