Ahoj, myslím, že to řešíš zatím dobře.Alespoň já bych to řešila stejně.sice ještě nemám děti,ale tchýni mám strašnou a je u nás podobná situace s dusnem, jako u Vás. Moje tchýně zase nejbližší okolí dusí a psych.týrá blbýma a vydíravýma poznámkama,spoustou výčitek pro nic a vymyšlených a útoky v podobě obvinění, že za něco špatného,co se jí dějě můžeme jen my....a samozřejmě obviňuje nejvíce toho, kdo se jí snaží ve všem pomáhat,co je můj manžel.A ten tím nejvíce trpí, jakou má matku. A bohužel tento stres,který nedokáže zvládnout, řeší občas pitíma kopáním (slovně) kolem sebe, protože těžce snáší, jakou má matku. A také se kvůli ní často hádáme,rotože ona samozřejmě mluví hnusně i o mně, ačkoliv nemá důvod. prostě taková je,obvinuje lidi kolem ze svých problémů a hází je na ně. Nicméně, na tvém místě bych to nechala být tak, jak to je teď a snažila se být dál v klidu. Bohužel, manželé to odnášejí,protože jsou mezi dvěma mlýnskými kameny. A proto jemu nic nevyčítej,ani na něj za to nevyjížděj.Buď lepší než ona,a alespoń ty ho nechej žít. Uvidíš, že si bude vážit toho, že z tvé strany má klid a situace se třeba celá díky tomu trochu zklidní.Ale tchýně zůstanou tchýněmi a to chce bohužel jen klid.Já na tohle přišla až po 3 letech a snažím se situaci klidnit.I když to taky není někdy lehký a musím se přenést nad manželovo výbuchy nervů z tchýně..... Hodně štěstí. Lenka