My jsme se zbavili dudlíka taky asi na těch dvou a půl letech. Syn ho měl už jen na noc, ale bez něj to nešlo. Přestala jsem kupovat nové dudlíky a tak už měl jen jeden, gumu ošklivou a prokouslou. Ale to mu nevadilo. Bez dudlíku byly scény, dokázal brečet a vztekat se třeba hodinu a stejně nepřestal. Napadla mě už jediná věc. Nevím jestli je dobrá nebo špatná, ale u nás fungovala. Ten okousaný dudlík jsem začala postupně střihat a zkracovat. Byly i protesty ze strany syna, že potřebuje nový, ale to jsme mu řekli, že rozhodně ne. Asi tak o kousíček za tři dny jsem ho vždycky ustříhla. Syn ho měl furt u sebe. Nejdřív ho přidržoval i rukou u pusy, pak ležel dudlík po nějaké době jen na polštáři a za nějaký čas si ho už ani nevšiml.
Přeju hodně štěstí s odvykáním :-)) Radka.