Milá paní Pavlo, to co prožíváte už mám za pár let za sebou (synovi je 9 let a přivezli jsme si ho z KU jako tříměsíčního). Naprosto Vás chápu. A to jsme čekali "jen" necelé dva roky od podání žádosti. My rodiče to čekání nakonec nějak přežijeme, ale co děti? V ústavech je sice hodně dětí, ale ty nejsou právně volné nebo jsou z nějakých důvodů - například zdravotní stav - obtížně umístitelné v náhradních rodinách či dokonce pro adopci ani PP nejsou "vhodné". Jde mi mráz po zádech, když přejímám úřední žargon a takto hovořím o dětech: nevhodné pro adoci, obtížně umístitelné...
Vám přeji, aby čekání uteklo a brzy jste se dočkala, ale hlavně to přeji Vašemu budoucímu děťátku.