Nejdříve vám chci popřát hodně sil a podpory, z vašich slov vyplývá, že jste velmi citlivá žena, proto jsem přesvědčena, že váš malý k žádné újmě nepřijde...
Chci ale napsat svou zkušenost,snad vás to povzbudí...Když jsem otěhotněla, měla jsem problémy s udržením mimča a těžce jsem to psychicky snášela - stavy beznadějného pláče, splín, hubla jsem...Měla jsem opravdu velký strach, jaký dopad to bude mít na mé dítě...Když jsem šla na druhý ultrazvuk, měla jsem strašlivý,ničím nepodložený pocit, že je mrtvé nebo zoufalé- protože jsem se sama tak cítila...
Když jsem pak uviděla, jak čile se má k světu, jak poskakuje,hraje si, dumlá paleček, najednou to všechno ze mě spadlo.Došlo mi, že ačkoliv je to malé tak moc na mě závislé, přesto ne tak úplně a že má mnohem větší vůli k žití, než se na první pohled zdá, že mu mé stavy absolutně nevadí. Od té doby jsem věřila, že ho donosím a že vše dobře dopadne.:-))) No a kluk už je na světě a teď se mi tu hlásí o jídlo, takže budu končit.
K tomu personálu v nemocnici - nevím přesně, co od nich očekáváte.Zkuste si sama přesně říct, co od nich žádáte. Já myslím, že to zvládnete, máte na to!!! Držím moc moc pěsti, hlavně se zbytečně netrapte.Zdraví Źuzana