Můj syn do svých 2 let spal se mnou v posteli - měl averzi na postylku (nevlezl si do ni ani pro oblibenou hracku:-)). Když se blížila doba narození dcery, dostal svou postel a spali jsme na trojluzku. Pak jsme mu postel nechali v loznici u nas v rohu a asi do svych tří let tam spal a do postele ke mě nelezl. Pak si sám řekl, že chce v pokojíčku a spí tam dodnes (5,5 roku) s tím, že má občas období, kdy se mi do postele vrátí - třeba jen 14 dní v kuse a pak jde zase do své postele v pokojíku. Dcera jako mimino spala v postýlce a pak od nočního (-ích) kojení se mnou. Může spát v pokojíku s bráchou a má období, kdy tam i spí - asi od svých dvou let. Nicméně celkem pravidelně, když jdu spát večer já, vzbudí se (má na mne radar) a už je v mé posteli. Jsem celkem zvyklá na spaní s oběma dětmi, ale jak jsou teď větší, těším se na noc v posteli bez nich. Musím ale říct, že nikdy jsem je ze své postele nevyháněla, vždycky tam mohli zůstat. Myslím si, že jim to na psychickém vývoji neuškodí, když budu spát s rodiči v jedné posteli. Hodně klidných nocí. L